Veršovaný podzim

Milosti

Že není na světě milosti dosti?

Snad stokrát obrátily se v hrobech kosti.

A pořád ty stejné chyby.

Pro jedno "možná" a pro dvě "kdyby". 

Skulina

Přilož oko na skulinu,
až světlo vtáhne tě.
Spatřila jsem kopretinu
a sevřela mě touha po létě... 

Dušičky

Zapálím ti plamínek,

zanechejme vzpomínek.

Jedno, co jsme myslili,

duše ví, co cítily.