Další návod, jak se vydat na vlastní vědomou životní cestu? Uf!
Život je mnohdy plný paradoxů. A tak se se vší možnou laskavostí k sobě samé také jednoho dopustím. Téma přibližování se k sobě samým a k vlastní vědomé životní cestě považuji asi i díky mé práci s lidmi za realitu, ale i tak už jsem trochu alergická na všechny ty návody, doporučení, metody, články či příspěvky na sociálních sítích vybízející k probuzení se, k plnému vědomému žití apod.
A přesto mám (paradoxně) potřebu na toto téma také něco napsat. Ale trochu jinak. Má potřeba má spíše "uzemňovací" náboj. Vydat se na takovou cestu by totiž, myslím si, mělo podléhat stejným zvyklostem, kterými se řídíme při jakémkoli jiném cestování. A ať už jsem povahy dobrodružné (a vydáváme se vstříc cestování bez potřeby dopředu plánovat), nebo povahy opatrné (a na vše se předem pečlivě připravíme), jedno děláme všichni stejně. Sbalíme si do kufru, batohu (nebo jen příručního zavazadla) nezbytné věci.
Já osobně si píši na seznam pro takovou cestu jen tři věci. Jednak nemám ráda dlouhé seznamy, a jednak tři je optimum. Ne nadarmo se traduje, že trojúhelník je nejpevnější tvar v přírodě. A i židle umí stát jen na třech nohou. Ale zpět k seznamu věcí do pomyslného zavazadla:
1. Odvaha. K tomu asi není třeba nic dodávat. Být vědomým ve světě, kde převažují nevědomí, to chce vcelku velkou dávku odvahy. A cože to je to "být vědomým"? Nejedná se o disciplínu jen pro osvícené. Zjednodušeně řečeno - nebýt pouhou ovcí ve stádě, mít vlastní názory a podle nich žít. A kde tu odvahu nabrat? Jeden můj oblíbený citát praví, že "Odvaha je strach, který se modlí".
2. Silné uvědomění vlastních hodnot v objevování a přijímání své nedokonalosti. Ano, existovat vědomě, znamená mimo jiné přiznat si a přijmout. A přesto se mít rád a nezapomenout na vlastní hodnotu, která je vždy dosti vysoká i přes nějaké ty nedokonalosti. Přijmout se se vším všudy může být sice zpočátku obtížné, ale ani zdaleka ne tolik jako před sebou samým celý život utíkat.
3. Přijetí faktu, že jde o pohyb. Cesta je místo, po které se jde nebo jede. Takže je to pohyb. Být na cestě a nehýbat se, není tedy jaksi v souladu se smyslem cesty. Pořád jen před něčím nebo u něčeho sedět nás neskutečně brzdí. Je velmi prospěšné fyzicky pracovat / chodit ven /chodit do přírody / procházet se nebo tančit / nebo alespoň nějak sportovat. Zkrátka hýbat se. Na vlastní tělo mám vyzkoušené, že zrychleným dýcháním v důsledku pohybu v tempu/v rytmu, kdy tělo přijímá zvýšené množství kyslíku, se cosi začne dít. Říkám tomu, že cítím svoji existenci, ale tak nějak jinak, tak nějak celistvěji - rozplývá se moje takzvaná totožnost a můj vztah k prostoru a času.
Nacítěné mám také to, že činnosti vykonávané na čerstvém vzduchu neskutečně násobí svůj efekt. Takže hurá ven!
Dokážete to? Udělejte si nyní malý test ;-) Jestli teď, po dočtení tohoto článku, dokážete vypnout počítat, zvednout se a jít ven a vstříc jakékoli formě pohybu, pak i dokážete mít ve vlastní moci jednu ze tří důležitých věcí pro bytí na své vědomé cestě života. Něco zjistit a uvědomit si, je jedna věc, udělat akci, je pak věc druhá... Která z nich bude asi ta zásadnější?:-)
Jana Krátká
