Když veršuje příroda

Věneček pampeliškový

Už jsi měla letos na hlavě věneček pampeliškový? 

Ten, který na tvou krásu odpoví. 

Ten z květů žlutého moře, 

však není proto svět oděn spoře .

Vlaštovička

Dýchl na mě svět

hnedle po ránu.

Vlaštovičko, leť,

já v tichosti zůstanu.

Toužím dýchat vůni kávy,

stejně jako zeleň trávy,

toužím nikam nespěchat,

toužím toužit napořád. 

Červená

Není na světě jedna červená ,

přesto jsem ní zmámená.

Není na světě jediného muže,

ale jenom ten můj může.

Není v jaře jeden květ,

je jich možná milion pět,

a přesto chci si přivonět,

v jemnocitu esencí navracím se zpět. 

Višně

Svoji lásku svěřilo léto

právě barvě této.

V syté vášni červeně

vnímám jenom vzdáleně,

jak západ jasné slunce zanoří,

a že usínaj už kocouři.