Rakvičky

Cukrářský výrobek, za jehož pohřebním názvem (jemuž na drsnosti neubere ani zdrobnělina) se skrývá křehkost a jemnost. A takové životy mnohdy vedeme, nebo jsme vedli. Navenek se děláme drsnými, ale uvnitř jsme tak křehcí. Ano, jsme křehcí, všichni, jeden vedle druhého. A čím více neohroženými chceme pro vnější svět být, tím více nás naše vlastní křehkost oslabuje a zraňuje. Dovolme si být navenek takoví, jací jsme uvnitř. Doba nám v tom jakž tak přeje. Bývalo hůř. A právě z takové doby je kniha Rakvičky od Ireny Douskové. Je vydatná a čtivá, psaná neuvěřitelně košatým jazykem s mistrovským umem pro přirovnání, která otevírají pole představivosti a úžasu. A mně se během čtení dostává pochopení, proč autorka zvolila název, jaký zvolila, i když se ten cukrářský výrobek v příběhu mihne jen nepatrně. A navíc k tomu mohu doplnit, že pakliže je rakvička jako zákusek bohatá na kalorie, pak tato kniha je bohatá na záchvěvy podstaty života, které se zde chvějí neprvoplánově.

A neodpustím si ještě jednu myšlenku - být křehcí, neznamená být slabí. Žít v souladu s tímto (a samozřejmě se spoustou dalších základních hodnot navrácených do života) nám, věřím, pomůže prodloužit čas krásného žití zde, a odsunout den, kdy budeme muset být uloženi do rakvičky...

Jana Krátká

www.janakratka.com