Toužili jste někdy létat? Já hlavně nechtěla padnout na hubu.
A tak jsem na ni nikdy doopravdy nepadla. Dost často málem, ale pár centimetrů či milimetrů mě vždy dělilo. Takže jsem dostala, co jsem si přála. Zkrátka, vyplatí se přát si víc. I když to většinou nedostaneme celé, je to pořád blíž než dál. Sny o létání u mě přišly až časem. Ale popravdě, copak chceme někdo doopravdy létat? Já, která mám závratě na balkoně ve vyšším než pátém patře? Není spíš létání pro nás pozemské chodce metaforou pro "povznést se"? Tedy pro nadhled? Umět žít s nadhledem je opravdu povznášející. Neřešit, nenimrat, neplánovat, nehodnotit, nevztahovat si, nemalovat bubáky..., leč věřit, přijímat, radovat se... Cítíte to šimrání na zádech? To už vám rostou křídla:-) A tak sněme za hranice našich strachů a žijme s nadhledem, který nám dodá pocit letu...
Jana Krátká
