Z modré zelenou nedělej

Kam člověk mrkne, takřka všude nějaká výzva: najdi se, realizuj se, osvoboď se, objev své silné stránky... Je samozřejmě dobře, že existují takové projekty. Určitě jsou mezi nimi i upřímně vedené, které to s lidmi myslí dobře. Za sebe ale cítím potřebu říci, že neméně důležité je pochopit své slabé stránky a přijmout je - tedy pracovat s nimi na úrovni přátelství vůči sobě samé (samému) a sledovat jejich tok, nejenom kde se vzaly, ale také to, kam nás vedou. Nic totiž není náhoda a nic také náhodně nevzniklo. Celý život od početí do smrti si představuji jako puzzle obraz. Když bude jediný dílek chybět, obraz nebude celiství. A ten dílek může být právě nositelem nějaké takzvané slabiny či takzvaného nedostatku. I slabiny a nedostatky mohou pracovat pro nás, pro krásu a úplnost celého našeho obrazu. Toho finálního především. Vše, u čeho změníme úhel pohledu, nebo lépe řečeno úhel vnímání (nejenom navenek, ale opravdu = skrze vlastní  nitro), má totiž schopnost změnit svoji intenzitu. I ze super nesmělého člověka se může stát přijatelně nesmělý, aby mu to nezavíralo dveře, do nichž touží vstoupit, ale je třeba přijmout, a to s dostatečnou mírou klidu a zároveň nadmírou lásky bezpodmínečné, že z modrého člověka zeleného nelze udělat. Časem jsem dokonce došla k názoru, že to ani nemáme chtít. Ani já jako ten, kdo byl s touto žádostí osloven, ale ani ten "modrý", co za mnou přišel. Modrá má však mnoho odstínů. Široká paleta od tmavé po světlou. V rámci této palety se mohou dít zázraky, aniž byste nutně museli změnit barvu. A tak přeji všem, mne nevyjímaje, bystré úhly vnímání, co jsou schopny měnit směr, a dostatek radosti a údivu z nuancí, co poskytuje třeba jen jediný odstín barvy.

Jana Krátká

www.janakratka.com