Zuby a potenciál

Toto psaní je nejen ze mě, impuls pro něj vzešel z jiného blogového počtení, které mě inspirovalo, nebo přesněji řečeno, oživilo jednu moji prožitou zkušenost.

Když jsem byla na začátku výcviku Kineziologie, zaujala mě jedna informace z úst lektorky. Už tehdy šla tato informace silně proti proudu trendu, že úsměv v podstatě každého člověka, zejména každého dítěte, by měl být vylepšen rovnátky.

Podstatou bylo sdělení, že bychom neměli dovolit drátování pusy, kterému téměř vždy předchází trhání zdravých zubů, aby se zbývající zuby pěkně poskládaly, u svých dětí. A počkat minimálně do dovršení 12-14 let věku, kdy se ukáže, zda je to skutečně potřeba. Je to cca věk, kdy je dokončen růst čelisti a až tehdy se může teprve potvrdit, zda je opravdu potřeba něco trhat. Vlastně samotné trhání zdravých zubů mi přijde jako záležitost, kterou bych zařadila do kategorie "dvakrát měř, jednou řež".. Ale chápu, kult dokonalosti. Jenže. Honba za dokonalostí vnější může jedince připravit o dokonalost vnitřní.

To proč to odkládat na dobu, kdy se ukáže, zda je to skutečně nezbytné, má v sobě totiž zásadní důvody. Zub není jen zub. Je to spousta propojení, energetických drah, dokonce co zub, co jeho tvar, umístění, zakřivení, to vše něco znamená a je to nositelem nějakého potenciálu. Cože? Cože? Tak ještě jinak. Bez pochyby se shodneme na tom, že příroda funguje v naprosté dokonalosti. Že nic se neděje bezdůvodně, že je to zkrátka bezchybně vymyšlená záležitost. A nejinak je to samozřejmě s lidským tělem. A to nejen jaksi obecně, ale i staženo na každého jednotlivého jednotlivce. Stav a poloha zubů má vypovídající schopnost o nás. Poloha zubů je zrcadlem světa našich emocí. To, jak zuby narostly, má psychosomatickou souvislost s příběhem a osudem člověka i jeho rodu. Taková zbytečně vytržená čtyřka například ovlivňuje schopnost realizace našich plánů. Koho toto téma zajímá, informace jsou k dispozici, ale mně jde nyní úplně nejvíc o to sdělení, že se máme opravdu hodně zamyslet, co je nám podsouváno.

A ta moje zkušenost? Syn měl zoubky trochu poskákané. Každá prevence u zubaře od doby, kdy začaly převládat zoubky druhé nad mléčnými, byla o tom, že jsem si musela vyslechnout, jak už by bylo opravdu na čase řešit ta rovnátka. Vždy jsem to odkývala a upřímně nehodlala dělat nic. Tlak však sílil, tak jsem se nakonec ohradila a sdělila paní zubařce, že dokud nedokončí čelist svůj vývoj, tak určitě ne. A pak že to bude na synovi. Ať si rozhodne, nakolik mu to stojí za vytržení zdravých a funkčních zubů. Přijala to. A synovi se do 14 let zuby samy naprosto srovnaly. Takže ještěže jsme mu nic zbytečně nenechaly vytrhnout!

A pak ještě jedno zamyšlení se nabízí… Kdyby si Freddie Mercury nechal vytrhat nějaké ty zuby, aby se mu dal do pusy zatlačit ten předkus, kdo ví, zda by svět nepřišel o Bohemian Rhapsody.

A zde počtení o tom stejném ještě z jiného úhlu pohledu. Blogový článek, od kterého jsem odpichovala začátek tohoto svého: https://winterinparis.blog/2023/08/02/o-tom-jak-me-rovnatka-pripravila-o-kus-krasy-zdravi-a-iluzi/