Odříkaného nejvíce - zákonitá rovnice

Nic naplat, moudrost našich prababiček můžeme spatřit právě v příslovích. Některé věci jsou tak prosté a jsou nám jednoduše předávány, přesto mnohdy hledáme vědecké důkazy nebo alespoň zaštítění nějakou metodou či knihou, abychom jim mohli uvěřit. Jsem si jistá, že naše prababičky a naši pradědové nečetli seberozvojovou literaturu, neznali taková slova jako např. Universum, a i tak se jim daleko lépe dařilo žít vědomě, v souladu se zákonitostmi světa (chcete-li, tak Vesmíru či Universa) a dokázali být mnohem lépe naladěni na svoji podstatu a beze stresu. A to rozhodně nežili v jednodušší době, než žijeme my. Byli ale mnohem více v kontaktu se živými energiemi, ať už přírodními či lidskými. Pokrok však nezastavíš, jak se říká, a tak dobře, že nám zůstal odkaz moudrých v podobě přísloví. Ta nás mohou svým způsobem vést. Aniž by se z nás ale stala teta Kateřina ze Saturnina!:-)

Já osobně jsem si v poslední době "osahala" z různých úhlů vnímání "odříkaného nejvíce". Není to náhodou to naše oblíbené "Vesmír nezná NE, je třeba myslet a vyjadřovat pozitivně"? Že když si například přeji "nechci být nemocná", ve skutečnosti vysílám obavu a strach a slyšeno je, že chci, a tak přichází odříkaného nejvíce? Věřím této myšlence, ale zároveň také vím, jak těžké je přeprogramovat se. Jsme tolik moc zvyklí vyjadřovat, co nechceme a neumíme formulovat skrze to, co chceme. A tak i já uvítám, když je mi to občas připomenuto, protože síla zvyku je síla mocná. Chce to trénink.

Další úhel vnímání mi pak nabídla životní situace rozšiřování mých znalostí a dovedností. Chtěla jsem si osvojit nějaký další nástroj pro práci s lidmi a tak jsem se rozhlížela. Neustále se mi do zorného pole vtíral Koučink. Osobně ve mně toto slovo vždy vzbuzovalo dojem jakési drezury, stanovování plánu, cílů a úkolů lidem a pak dohled nad tím, že plní. Něco jako zvyšování sportovního výkonu. Pro mě, která si navykla pracovat s každým člověkem jako s individualitou, respektujíc jeho stav, možnosti, emoce (ty současné, i ty minulé/potlačené) se tak koučink dostal do kategorie "odříkané totálně". No, ale občas člověka život zavane (když se moc nebrání) a tak se stalo, že jsem přeci jen na koučovací výcvik šla. Ono je velmi bezpečné a mnohdy i příjemné jít do věcí, o nichž předem víme, že se nám líbí, že s námi rezonují, a že nám průběh bude vyhovovat. Ale dost často tak neobjevíme nic nového a nezažijeme ani žádný posun. Nicméně udrželi jsme tak zónu bezpečí a komfortu. Jít s menším despektem však může vyústit v příjemné překvapení a přinést potřebný skok vpřed
Každopádně u mne se již v průběhu koučovacího školení začalo naplňovat ono "odříkaného nejvíce". Tak velmi se mi metoda zalíbila (slovo kouč je bohužel zavádějící a matoucí), že jsem cítila, že ji chci aplikovat snad ještě více než kineziologii. Zkrátka co nejvíce:-) To si postupně sedlo, v pohodě respektuji volbu klienta, nebo metody kombinuji dle situace či tématu. Ale jsem si zároveň vědoma, jaká škoda by to byla, kdybych ten koučink nevystudovala (více o něm mými slovy zde).  A tak mám své "odříkaného nejvíce" skrze tyto dvě roviny docela pod kůží a vám také přeji objevné zážitky a uvědomění. A možná se takto můžeme podívat na vícero přísloví a najít v nich propojení s tím, co se dnes hlásá jako něco objevného:-) Myslím, že jich najdeme docela dost; moudrost našich "pra" je stále moudrost zajímavá a objevná sama o sobě.

Jana Krátká

www.janakratka.com